17. 6. 2026 - třetí den
Středa se v penzionu Ráj nesla ve znamení té největší výzvy celého pobytu – čekal nás celodenní výlet. Hned ráno si všichni badatelé zodpovědně sbalili batohy a sešli se ve společenské místnosti.
Ještě než jsme obuli pohorky, připravily si týmy svou celodenní aktivitu - přírodní bingo. Každá skupina dostala tabulku, do které si strategicky rozmístila vlastní kombinaci rostlin a živočichů. Úkol byl jasný – bedlivě sledovat trasu a nalezené položky škrtat. Pak už zbývalo jen zkontrolovat, zda má každý dostatek pití a zabalenou svačinu, a velká výprava mohla vyrazit.
Naším prvním hlavním cílem byla Martinská stěna. Právě zde, s výhledem na kokořínskou krajinu, nastal čas na zasloužený oběd – tradiční a dětmi milovaný řízek v chlebu. Protože tou dobou už měla většina skupin vyškrtaný řádek nebo sloupec a hlásila první úspěšná binga, museli jsme hru trochu přiostřit. Vyhlásili jsme "maxibingo" (úkol vyškrtat úplně všechna políčka v tabulce) a do oběhu jsme pustili tajnou zbraň: tři dřevěné kolíčky.
Tyto kolíčky označovaly své nešťastné nositele za "Smraďocha/Prďocha", "Ťulpase/Truhlíka" a "Kyselou okurku". Cílem hry bylo nenechat si kolíček připnout na batoh, případně ho nenápadně připnout někomu jinému, a tím se tohoto titulu zbavit. Cesta tak rázem utíkala neuvěřitelnou rychlostí, protože všichni neustále kontrolovali své batohy a vymýšleli partyzánské taktiky, jak kolíček předat dál.
Před obcí Dřevčice se naše velká parta rozdělila na dvě expediční skupiny. První skupina, která už cítila v nohách ujité kilometry, zvolila taktičtější variantu a vydala se nejkratší možnou trasou přes úpatí Vlhoště přímo zpět k penzionu. Na zpáteční cestě se ještě v Dřevčicích posilnila osvěžující limonádou v místní hospůdce a zbývající kilometry do penzionu si děti zpříjemnily sbíráním borůvek. Druhá skupina, silně motivovaná vidinou zmrzliny, se vydala delší, dobrodružnější a terénně náročnější cestou přes Dolské údolí až do Holan. Zde děti vzaly útokem obchod na náměstí, nakoupily nanuky a sladkosti a s doplněnou energií už hravě a s písničkou na rtech zvládly i poslední úsek cesty. Těsně před cílem se jim podařilo připnout kolíček na batoh lektora Pavla, a ten tak dorazil na ubytování jako oficiální "kyselá okurka" :-)
Když jsme se v penzionu všichni sešli, s úžasem jsme spočítali kilometry. Kratší trasa měřila kolem 16 km, zatímco ta delší se blížila k úctyhodným 20 km (přesně 19,21 km). Na žáky třetí třídy je to obdivuhodný výkon. Odměnou nám k večeři bylo rizoto, po kterém se jen zaprášilo.
Večerní program už se nesl v poklidném a odpočinkovém duchu. Děti ještě naposledy zmobilizovaly zbytky sil, zapsaly si své bohaté turistické zážitky do badatelských deníčků a vylepily si zasloužené samolepky. Ačkoliv byla většina z nich po celém dni pořádně špinavá a unavená, našli se i tací, jejichž energie byla doslova nevyčerpatelná. Ti, co měli ještě sílu, tak před večerkou vyběhli ven a střihli si závěrečný fotbalový zápas. Poté už ale hygiena a postel nemilosrdně zvítězily. Penzion Ráj dnes utichl v rekordním čase a všichni teď spí jako dudci!