Příběh z Horní Blatné: Když se krmítko stane oknem do divočiny

Už jsou to tři roky, co se naše zahrada v Horní Blatné proměnila v malou přírodní observatoř. Začalo to docela nenápadně – jedním krmítkem a touhou pomoci ptáčkům přečkat krušné zimní dny. Dnes, o tři roky a stovky kilogramů slunečnice později, je pro nás pozorování opeřených návštěvníků každodenním rituálem, který nás nepřestává fascinovat. A právě tato vášeň a nasbírané zkušenosti nás inspirovaly k vytvoření něčeho dalšího.

Divadlo za oknem i v hloubi lesa

Aktuálně se staráme o dvě místa. To první máme doslova na dlani – krmítko na zahradě, jen dva metry od terasy. Z tepla domova tak můžeme sledovat neuvěřitelné příběhy, které se tam odehrávají. Letos jsme ale chtěli jít přírodě ještě více naproti, a tak jsme instalovali druhé krmítko do nedalekého lesa. Je to místo klidu, kam chodíme pravidelně doplňovat zásoby, tiše pozorovat a hlavně fotit.

Díky pestrému jídelníčku – servírujeme nejen slunečnici, ale i ovesné vločky, černou čočku, rozinky, sušená jablka a luxusní směs vlašských ořechů, arašídů a mandlí – se k nám naučilo létat neuvěřitelných 26 druhů ptáků.

Každý má svou povahu

Když trávíte u okna hodiny, začnete vnímat, že ptáci nejsou jen anonymní hejno. Mají své zvyky, povahy a strategie.

Naprosto nás baví sledovat brhlíka lesního. Je to takový malý suverén. Přiletí, bleskově se rozhlédne, popadne ten největší vlašský ořech, který sotva unese, a těžkopádným letem s ním mizí pryč, aby si ho v klidu opracoval v kůře stromu.

Úplným opakem jsou hýlové obecní. Zatímco sýkorky (ať už koňadry, modřinky, babky nebo úhelničky) jen rychle popadnou semínko a letí pryč, hýl se na krmítku klidně usadí. Sedí tam dlouhé minuty, nikam nespěchá a pečlivě si vybírá a loupe zrníčka přímo na místě.

Svůj přesný řád má i párek strakapoudů velkých (v létě vídáme i prostředního). Pan strakapoud s paní strakapoudovou létají téměř "podle hodinek" na svá oblíbená místa, kde se cítí bezpečně. A aby toho nebylo málo, pravidelně nás navštěvuje šest veverek a s příchodem soumraku se na zahradě objevují i dva zajíci.

Lesní překvapení

Zatímco na zahradě je rušno, lesní krmítko nám letos přineslo velkou fotografickou radost. Právě tam se nám daří pravidelně potkávat sýkory parukářky, které jsou svou typickou chocholkou naprosto nezaměnitelné a fotogenické. Společnost jim dělají drobné sýkory úhelničky a naším posledním velkým objevem je šoupálek dlouhoprstý, který si na toto místo také navykl létat.

Od pozorování k výukovému programu "Krmítko"

Všechny tyto hodiny pozorování, focení a studia ptačí etologie nás přivedly k myšlence, že si takové zážitky nemůžeme nechat jen pro sebe. A tak vznikl náš výukový program Krmítko.

Není to jen suchá teorie. Vycházíme z naší praxe. Dětem ukazujeme, jak pestrý život kolem krmítka je, učíme je poznávat jednotlivé druhy, které mohou samy za oknem vidět, a vysvětlujeme jim důležitá pravidla – čím krmit, co ptákům naopak ubližuje a jaký význam má zimní přikrmování pro přírodu.

Zveme vás k prohlédnutí našeho fotoalba. Jsou to střípky z našeho života v Horní Blatné, o které se s vámi rádi podělíme.

👉 [ZDE: Odkaz na sdílené fotoalbum]

fotografie: Lucie Špetová a Pavel Wolejník