Zpomal, zrychli: Od šnečích závodů přes psí spřežení až k divokým bizonům 

Po včerejším turistickém výkonu bylo na chatě poměrně klidné ráno. Pojali jsme tedy i začátek čtvrtečního programu v klidnějším tempu s malými, nenápadnými a pomalými tvory, kteří jsou ale u dětí tradičně velmi oblíbení – šneky a slimáky. 

Během programu Stopkoocí děti zjistily spoustu fascinujících faktů ze šnečího života. Ukázali jsme si druhy běžné i ty méně známé – hlemýždě zahradního a pruhovaného, páskovku hajní a keřovou, vřetenku, slimáka popelavého. K vidění byly i ze Středomoří dovezené rumíny uťaté a největší raritou byla africká oblovka (achatina) žravá, což je největší šnek naší planety. Děti si prohlédly půl roku měsíců stará mláďata i dospělou oblovku, kterou si ti největší odvážlivci mohli i vzít na ruku.

V závěru programu jsme uspořádali šnečí závody, kde si nejprve všichni mohli vsadit na svého favorita na první i poslední místo. Díky menšímu podvádění se nakonec na prvním místě umístila achatina a v těsném závěsu za ní hlemýžď zahradní. Vítěznou okurku si tedy rozdělili. Ostatní závodníci závod buď sabotovali, nebo se na startu zamotali a vyrazili úplně opačným směrem.

Další program se sice opět týkal závodění, ale v úplně jiném tempu a dynamice. Přijel nás navštívit náš kolega a musher Tomáš Kubín se svým sedmnáctičlenným psím spřežením severských husky a alaskanů (včetně pěti letošních štěňátek). Program začal naprosto neformálně a pro děti nejspíš nejlepší možnou formou – důkladným pomazlením všech Tomášových psů! Všichni se s radostí vrhli na huňaté kamarády a užívali si jejich přítulnosti. Když už byli všichni dostatečně špinaví od psích tlapek a chlupů, přišla na řadu teoretická část programu věnovaná mushingu – jízdě se psím spřežením. Jak nám musher vysvětlil, v severských oblastech je tento způsob dopravy běžný na sněhu a saních. U nás sněhové podmínky často chybí, a proto čeští musheři využívají speciální káry a čtyřkolky. Zajímavostí je, že Tomáš tyto čtyřkolky pro psí spřežení dokonce sám vyrábí. 

Na oběd jsme se vypravili na sousední chatu Švarná Hanka, kde nám servírovali oblíbené borůvkové knedlíky. A po obědě náš psí program pokračoval dál, tentokrát projížďkami. Místo psů jsme ale do postrojů zapřáhli samotné děti! Každá paní učitelka si vybrala své "psy", kteří ji svezli po okolí.

Po tomto aktivním zážitku jsme se přesunuli k něčemu tichému a nehybnému – k neživé části přírody a světu kamenů. Během odpoledního programu se z dětí stali geologové. Součástí výukového bloku bylo kromě výkladu několik kreativních i logických her, při kterých badatelé z různých druhů kamenů stavěli stavby, strategicky je rozmisťovali na herní podložky a zblízka zkoumali jejich strukturu, barvy a skryté detaily. Po skončení programu jsme využili ještě krátkou chvilku před večeří, abychom si zapsali deníčky, protože nás dnes čeká netradiční večer.

Poslední společný večer na Gruni jsme se rozhodli strávit venku. Po večeři jsme se přesunuli k závěrečnému táboráku. Sérii našich výukových bloků tam uzavřel lektor Martin Valíček s programem "Cesta bizona". Lektor, který nám už dříve povídal o kamenech, se na dnešní večer proměnil v indiána, aby nám povyprávěl o jejich způsobu života v hlubokém souladu s přírodou. I když jsme s tématem indiánů a bizonů mírně odbočili od hlavního tématu naší domácí přírody, na příkladu bizona se krásně ukázalo, jak blízko vyhubení se může dostat i živočich, který kdysi obýval naši planetu v obrovských stádech. Jen díky včasnému zásahu se tento druh podařilo zachránit a vrátit do přírody.

Náš indiánský host nám přímo před očima předvedl fascinující ukázku toho, jak rozdělat oheň tradičním způsobem bez sirek pomocí třecích dřev. Když se plameny rozhořely, prožili jsme u ohně nádherný a magický večer. Nejdřív nám indián k praskání dřeva zahrál na indiánský buben a poté jsme večer uzavřeli zpíváním s kytarou.

Byl to dokonalý závěr našeho čtvrtého dne. Teď už všichni čerpají sílu na zítřejší balení a návrat domů!