Zmrzlé ruce, bosá chůze a mločí spolek

Středa se v Beskydech nesla ve znamení té největší výzvy celého pobytu – čekal nás celodenní výlet, během kterého jsme zvládli okruh v podhůří Lysé hory a prošli si známou naučnou stezku Gruň – Bílý Kříž. 

Ráno jsme nenechali nic náhodě. Po vydatné snídani se všichni pořádně nachystali, teple se oblékli, do batohu přibalili pláštěnky, natočili dostatek pití a sbalili svačinu. Ještě než jsme obuli pohorky, připravily si týmy svou celodenní aktivitu - přírodní bingo. Každá skupina dostala tabulku, do které si strategicky rozmístila vlastní kombinaci výzev, rostlin a živočichů, které měly po cestě za úkol vyškrtávat. Výzvy "Celý výlet se na nic nezeptám", "30 minut nepromluvím" nebo "Celý den nebudu jíst ani pít nic sladkého" si bohužel nikdo nevybral.

O odvahu ale nouze rozhodně nebyla. Našli se odvážlivci, kteří se upsali k bosé chůzi nebo ke zkoušce v podobě 60 vteřin ponořených rukou v ledovém potůčku. Pozorní průzkumníci zase pátrali po 4 různých barvách listů z jednoho jediného stromu. A bingo se plnilo dál – z říše rostlin a živočichů jsme ulovili například hřib smrkový, bedlu vysokou, plzáka černého, buk lesní, javor klen, jeřáb ptačí, dutohlávku červcovou, strakapouda a další.

Zlatým hřebem dne se však stala naše nově objevená "mlokalita". Na jednom úseku cesty se nám naskytla neuvěřitelná podívaná – postupně jsme našli hned 4 mloky skvrnité! Viděli jsme pářící se pár, jednoho samotáře a dokonce i malé mládě. Mlok byl tak v bingu vyškrnut hned na začátku výletu.

Také jsme do oběhu pustili tajnou zbraň: tři dřevěné kolíčky. Tyto kolíčky označovaly své nešťastné nositele za "Smraďocha/Prďocha", "Ťulpase/Truhlíka" a "Kyselou okurku". Cílem hry bylo nenechat si kolíček připnout na batoh, případně ho nenápadně připnout někomu jinému, a tím se tohoto titulu zbavit. Cesta tak rázem utíkala neuvěřitelnou rychlostí, protože všichni neustále kontrolovali své batohy a vymýšleli partyzánské taktiky, jak kolíček předat dál. 

V polovině trasy přišel čas na tradiční výletnický oběd v podobě řízku mezi chleby, který nám všem dodal energii do druhé půlky. Zpáteční cestu nám trochu zkomplikoval neplánovaně zavřený bufet, kde jsme si plánovali dát drobnou odměnu, ale nenechali jsme se rozhodit a o to rychleji jsme spěchali za občerstvením zpátky na základnu. Celkové skóre dnešního dne se zastavilo na úctyhodných 17,9 km a 540 nastoupaných metrech!

Večerní program už se nesl v poklidném a odpočinkovém duchu. Děti ještě zmobilizovaly zbytky sil, zapsaly si své turistické zážitky do deníčků a vylepily si samolepky. Nicméně po dnešním výkonu si všichni zasloužili pořádný odpočinek – jídelnu jsme proto proměnili v kinosál a večer zakončili klidným promítáním filmu Bitva o planetu Terra. 

Horská chata dnes utichla v rekordním čase a všichni teď spí jako dudci!