28. 5. 2026 - čtvrtý den
Po středečním velkém výletě nastal ve čtvrtek čas na fyzicky méně náročné aktivity. Nohy si potřebovaly trochu odpočinout, a tak jsme se dopoledne zaměřili na teorii a povídání o těch největších a nejmajestátnějších obyvatelích našich lesů – celé dopoledne patřilo vlkům. Na chatu za námi přijela vzácná návštěva, lektorka Štěpánka Kadlecová (známá také jako Krušnoholka), která se již řadu let aktivně věnuje monitoringu vlků v Krušných horách. Nepřijela však sama. Doprovázel ji její čtyřnohý parťák, přímý potomek vlků, nádherný československý vlčák.
Děti se tak okamžitě ponořily do fascinujícího vlčího světa. Zjistily spoustu zajímavostí o jejich životě, chování a nepostradatelném významu pro naši přírodu. Lektorka jim přiblížila, jak funguje vlčí smečka, jaká v ní panuje přísná hierarchie a jak spolu divoké šelmy komunikují. Velkým tématem byly také vlčí školky a školy, a samozřejmě rozdíly i společné znaky mezi vlkem a psem. Pro děti to byla jedinečná příležitost prohlédnout si takové zvíře z bezprostřední blízkosti a pochopit, proč je ochrana těchto šelem v naší krajině tak důležitá. Po krátké přestávce na svačinu vlčí téma pokračovalo v akčnějším duchu – děti si zahrály tematickou stopovací hru. Na úplný závěr dopoledne jsme si pak s Štěpánkou i jejím "polovlkem" udělali společnou fotografii na památku.
Po vydatném obědě a poledním klidu jsme se od živých šelem přesunuli k něčemu zdánlivě tichému, ale o to zajímavějšímu – k neživé části přírody a světu kamenů. Během odpoledního programu se z dětí stali geologové. Součástí výukového bloku bylo kromě výkladu několik kreativních i logických her, při kterých badatelé z různých druhů kamenů stavěli stavby, strategicky je rozmisťovali na herní podložky a pomocí lup zkoumali jejich strukturu, barvy a skryté detaily zblízka.
Sérii našich výukových bloků pak uzavřel lektor Martin Valíček s programem "Cesta bizona". Lektor, který nám už dříve povídal o kamenech, se na několik okamžiků proměnil v indiána, aby nám povyprávěl o jejich způsobu života v hlubokém souladu s přírodou. I když jsme s tématem indiánů a bizonů mírně odbočili od hlavního tématu naší domácí přírody, na příkladu bizona se krásně ukázalo, jak blízko vyhubení se může dostat i živočich, který kdysi obýval naši planetu v obrovských stádech. Jen díky včasnému zásahu se tento druh podařilo zachránit a vrátit do přírody.
Po večeři jsme se nejprve usadili v chatě, abychom do našich badatelských deníků pečlivě zapsali všechny dnešní vlčí, kamenné i bizoní zážitky a vylepili si poslední samolepky.
Protože nás ale čekal poslední společný večer na Jizerce, přesunuli jsme se vzápětí všichni ven na závěrečný táborák. Náš indiánský host nám přímo před očima předvedl fascinující ukázku toho, jak rozdělat oheň tradičním způsobem bez sirek pomocí třecích dřev. Když se plameny rozhořely, prožili jsme u ohně nádherný a magický večer. Nejdřív nám indián k praskání dřeva zahrál na tradiční indiánský buben a poté paní učitelka Aneta rozezvučela ukulele, takže jsme si společně zazpívali při západu slunce.
Byl to dokonalý závěr našeho čtvrtého dne. Teď už všichni čerpají sílu na zítřejší balení a návrat domů!